Trochu jiný maraton

Někdo to bere jako zlozvyk. Jiný jako hloupost. Dnes tady mám pro vás trochu vážnější téma. Budeme se bavit o nemoci - o dermatilománii.

Jedná se o psychickou poruchu, kdy má jedinec neustálou potřebu něco dělat se svou kůží - škrábat, mačkat...

Mnoho lidí pojem "dermatilománie" nezná. Nemluví se o ní. Spousta lidí ani neví, že jí trpí. Protože je to prostě jenom ten "ošklivý zlozvyk".

A teď půjdu s pravdou ven. Taky běžím svůj maraton a stále mám pocit, že cíl je ode mě čím dál více dál.

Sedm let.



Jasně, každý den si řeknete "už je to lepší. Už jsem v pohodě". Nejste. Topíte se dál. Lidem, co se vás na to ptají, lžete. Že jste se jen někde škrábli. Protože mluvit o tom je hrozně nepříjemný. Natož se na to dívat.

Po nějakých letech jsem s tím chtěla něco dělat.

Psychiatr.

A teď upřímně - napsal mi antidepresiva. Tss. Na tohle se vyserte. Nejsou k ničemu.

Prášky nepomohly, ba naopak - za týden užívání se na mě ukázalo tolik vedlejších účinků, že už se jich do konce života nedotknu. Ne a ne a ne.

Nebyla jsem to já. Byla to jen nějaká, prášky nadopovaná holka, co si říkala Radka.

Říká se, že pokud více než hodinu denně věnujete své kůži, pak už se jedná o nemoc.


V mém případě třeba 3 hodiny denně. ("Už jsem v pohodě",ťuk ťuk.)

Stále běžím a stále mám před sebou dlouhou cestu, ale i přesto vám sem chci dát 3 typy, díky kterým si tu cestu můžete třeba trochu zkrátit. Vy, co běžíte se mnou.

Náplasti

Lepte si náplasti na poškozená místa a za žádnou cenu je nesundávejte, ani na noc. Pokud ránu neuvídíte, nebudete mít nutkání se v ní dál rýpat.

Dlouhý rukáv

Opět platí totéž co u náplasti. Nesmíte tu kůži vidět.

Ricinový olej

Na hojení jizev perfektní. Celou recenzi najdete tady.



Věřím, že to všechno jednou bude dobrý. Určitě. Protože prostě musí.


Nevěděla jsem moc, jak tento článek napsat, ale přišel mi důležitý.  Chtěla sem ukázat, že všechno není vždy tak růžový, jak se může zdát. Ale i přesto jsem šťastná. Šťastná malá zrzka, která vlastně ani není zrzka a není ani malá, ale miluje život. Protože je strašně fajn.

Jen ho nevzdávejme.

Komentáře

  1. Prajem veľa šťastia na ďalších kilometroch tvojho maratónu. Je to inak veľmi podobné ako moje obhrýzanie nechtov. .. nesmiem ich vidieť a častokrát si ublížim keď sa nechám uniesť, čiže viem, že nutkanie je katastrofa :) Drž sa ^^

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Budu ráda,když zanecháte komentář ♥

Oblíbené příspěvky